Jiří Navrátil *25.1.1959 (Vodnář)
Počátky mojí tvorby sahají do raných dětských let, kdy jsem kreslil klacíkem do pískoviště. Bohužel, tato vzácná umělecká díla se nezachovala. Nezachovala se ani dílka (mnohdy pikantní) z počmáraných školních lavic. Jisté je, že jsem kreslil vším možným a na všechno možné.
K vážnějšímu kreslení a zvládnutí perokresby mne přivedl můj otec Jaroslav (1918 - 1981), jenž byl, mimo jiné, zručným portrétním karikaturistou. Naučil mne také, že nejdůležitější a první věc, kterou musí kreslíř udělat, je uklidit si na stole a pořádně si umýt ruce. Samozřejmě, že jsem jeho rady nebral vážně, ale jen do té doby, než jsem si několikrát vylil lahvičku s tuší na téměř dokončené dílko.
Další dobrá víla, na počátku mé výtvarné činnosti, byla výtvarnice paní učitelka Věra Pešková z naší základní školy, která mne učila též v sokolovské „Lidušce“.
I když to tak nevypadá, nejvíce mne v mojí tvorbě ovlivnili Cyril Bouda, Ondřej Sekora, Vladimír Suchánek, František Muzika, František Tichý, Václav Hollar, Karel Zeman, Rudolf Koblic a jiní, které zde nemohu jmenovat, protože by mi na to nestačila kapacita stránky.
Kromě kreslení jsem kdysi vytvářel a navrhoval šperky z kamínků, dřeva kůže a kovu. To odplynulo s časem módy "kůžičkářů". Nicméně, vrátí-li se tento trend, mám pro tu příležitost ještě něco v hlavě a v šuplíku.
V druhé polovině osmdesátých let jsem spolu s keramikem Jiřím Soukupem připravoval kreslený film s pracovním názvem „O hříbečkovi“, který se měl natáčet v roce 1990 v pobočce Krátkého filmu v amfiteátru v Plzni – Lochotíně. Bohužel k tomu nedošlo, protože doba po Sametové revoluci kultuře příliš nepřála.
Nikdy jsem nebyl profesionálem v pravém slova smyslu, protože jsem se při své výtvarné činnosti vždy živil a živím docela prozaickými zaměstnáními. Pracoval jsem jako železničář v Sokolově, jako záchranář v sokolovské nemocnici, dělník v ve výrobně masných výrobků, opět jako železničář v Praze Vysočanech, jako příležitostný novinář, inspicient, jako barman v herně, restauratér kamenných sklepů atd..
Moje výtvarná činnost byla v průběhu let velice různorodá. Většinou jsem kreslil a kreslím pro muzikanty a básníky menšinových žánrů. Za všechny bych jmenoval výtvarné ztvárnění CD "Howg" Pavla Foltána a Radima Hladíka (Popron) a vytvoření "Ryboptáka" pro webové stránky legendy podzemního folkrocku Jakuba Nohy.
Také jsem se pravidelně výtvarně podílel na folkovém, country a trampském Sokolovském dostavníku a v polovině 80-tých let, spolu s grafikem Jeňýkem Pacákem a keramikem Jiřím Soukupem na celostátním kole Porta v Plzni. Pět let, s přestávkami, jsem kreslil vtipy a tvořil montáže pro jeden internetový deník.
V průběhu života jsem měl několik samostatných i společných výstav ve svém rodném Sokolově, v Chebu, Lokti nad Ohří, v pražské Malostranské besedě, v plzeňském kulturním domě Peklo, v německém příhraničním městě Marktredwitz a bavorském Landshutu.
V současné době nevystavuji.
Nyní se věnuji kreslení kolekce ve stylu a k poctě Julese Vernea kterou s jinými kresbami připravuji pro budoucí výstavu, která se neustále oddaluje.
Jiří Navrátil
© Jiri Navratil